Všichni lidé se rádi baví. Je to součástí lidské přirozenosti, a není divu. Můžeme se přitom odreagovat, zapomenout na starosti všedního dne, případně se i vypořádat s emocemi, které nás trápí. Avšak zdaleka ne všechny činnosti, které považujeme za zábavné, zábavnými skutečně jsou. Ve skutečnosti takto mnoho z nich klasifikovat rozhodně nelze.

Poznat, zda se skutečně jedná o zábavu, není rozhodně jednoduché, zvláště proto, že každý z nás je jiný a lišíme se i ve smyslu pro humor, tak i v tom, co nás baví dělat. I přesto lze určit jistá základní pravidla, kterými se můžeme řídit.

Tím prvním je fakt, že bavit by se měli skutečně všichni zúčastnění, ať už se jedná o lidi či zvířata. A to nejen účastníci, ale také ti, kteří se nachází v blízkém okolí. Proto například přivázání plechovky kočce na ocas nelze považovat za zábavu – ta kočka se stoprocentně nebaví. To je koncept, se kterým bojuje většina lidí. V jádru jsme totiž poměrně sobečtí, a často dáváme přednost sobě před ostatními. Proto jsme schopni se dívat s přáteli na film, o kterém víme, že jej minimálně jeden z nich nemusí.

Dále bychom se měli ptát, zda při tom nedochází k poškození zdraví, ať už našeho či někoho jiného, případně zde není vysoké riziko úrazu. To je něco, na co zapomínají především mladí lidé. Následky pak bývají často tragické, ačkoliv jim lze velmi snadno předejít. Škody na majetku jsou dalším, čeho bychom si měli hledět. Proto například sprejování, ačkoliv lidi může bavit, rozhodně nelze považovat za zábavu. Přeci jen, viníci většinou nebudou platit opravu, ani se na ní nebudou podílet.

Je jasné, že výše uvedené nemusí být pro každého snadné čtení. Někomu může připadat, že se bavit nebudou moci vůbec. To však není tak docela pravda. Je však důležité si uvědomit, že naše svoboda končí tam, kde začíná svoboda toho druhého. A to platí i v této situaci.