Motorky mě vždycky přitahovaly, ale bohužel jsem nikdy neudělala žádné řidičské oprávnění, abych také mohla řídit motorku. Nejlepší, ale na tom právě bylo, že vlastně můj otec také pracoval jako automechanik, takže už v motorech jsem vlastně vyrůstala. Jako malá holka jsem často chodila právě do dílny. A vy se možná ptáte, jestli jsem chodila do dílny i jako malé dítě. Anebo jestli jsem se také učila na automechanika. Řeknu vám, že jsem se učila na automechanika, ale jenom asi půl roku anebo osm měsíců, protože mě to jednoznačně nechytlo a řekla jsem si, že raději tuto mechaniku přenechám mužům.
Není to sice nic extra, že by se v tom člověk nevyznal, ale zase mě by to bavilo. Akorát jsem neměla na to buňky. Praxe mi rozhodně nešla. Teorie sice ano, ale praxe, tak je podle mého názoru hodně důležitá, ale bohužel se mi to vůbec nedařilo. Tak jsem si řekla, že raději techniku a motorismus přenechám někomu jinému. Můj otec také měl doma motorku, měl úplně malý moped a také vespu nebo skútr. Přesně nevím, co to bylo, ale otec také hodně toužil po tom, že by si pořídil nějakou velkou silnou motorku, nějakou Kawasaki anebo Hondu.
Řeknu vám, že to jsou opravdu krásné motorky a vypadají velice sexy. Řekla jsem si, že kdybych si třeba koupila celou černou kombinézu, pěkně uplou na tělo, že by to vypadalo opravdu krásně. Jenomže já motorek bojím a stejně nemám řidičské oprávnění, takže bych stejně měla smůlu. Mohla bych tu koženou bundu anebo kožený overal nosit pouze jenom s tím, kdo by mě třeba vezl a byla bych jenom jako člen posádky na motorce. Mnoho lidí má právě rádo motorky, ale někdy se také bojí právě jezdit, že se třeba vybourají anebo také neudělají řidičské oprávnění. Na tom ale nevidím vůbec nic špatného. Jednoznačně člověk nemá na všechno buňky a někdy se mu to nepodaří. Chybovat je normální a chybovat je lidské.
